Kočka bengálská (Prionailurus bengalensis) je malá kočka, žijící v jihovýchodní Asii. Je velká asi jako domácí kočka v dospělosti váží cca 5kg. Kočky, které žijí v severní části Asie jsou o něco větší, než kočka žijící v jižní části. V porovnání s domácí kočkou mají o něco delší nohy a mohutnější tlapky na předních nohách (hlavně samci).

Základní barva srsti se liší podle poddruhu, většinou je zlatá, zlatočervená nebo zlato šedá až šedohnědá. Kresba je černá, skládá se ze skvrn nebo rozet, které se často slévají do velkých map, na hřbetě se mohou tvořit i paralelní pruhy. Břicho a brada jsou bílé, také na ušním boltci mají bílou skvrnu, podobně jako další kočkovité šelmy. Sumaterský poddruh má méně skvrn, které jsou navíc menší, pákistánské kočky jsou zase šedé a mají nevýraznou kresbu. Srst severněji žijících poddruhů je hustší a méně nápadně zbarvená.

Mezi kočkami bengálskými existuje velká variabilita, dokonce tak velká, že některé poddruhy byly původně považovány za samostatné druhy a teprve analýz DNA je odhalila, jako poddruh. Krásným příkladem je iriomotská kočka , vzácný poddruh z japonského ostrova Iriomote. Její srst je tmavě hnědá a tečkování je nevýrazné. Kočka z ostrova Cušima byla nedávno také odhalena jako poddruh bengálské kočky. Kočka bengálská žije v celé jihovýchodní Asii - západní hranice rozšíření leží v Pákistánu, severní v Mongolsku a na východní Sibiři. Je tedy v Indii, Bangladéši, Barmě, Thajsku, Vietnamu,  Malajsii, Indonésii, Číně, na Filipínách i v Japonsku. Obývá deštné pralesy, tropické lesy, ale i křoviny, polopouště i zemědělsky využívanou půdu. Dává přednost místu v blízkosti vody.

Kočky bengálské jsou samotářská zvířata s noční aktivitou. Ve dne odpočívají v doupatech v dutinách stromů nebo v jeskyních. Dle našich zkušeností jsou nejvíce aktivní navečer a brzy ráno. Přes den a v noci je klid. Jsou to oportunisté, na zemi i na stromech loví hlodavce i zajíce, malé hmyzožravce, ještěrky, žáby i netopýry. Uloví také malé kopytníky, jako jsou kančilové, kabaři nebo i srnče. Jídelníček si zpestřují rybami a vejci, v obydlených oblastech odnášejí drůbež. Dobře šplhá i plave. Teritorium jedné kočky mívá rozlohu asi 9 km², kočka si ho označuje močí a výkaly.

V tropech se mohou rozmnožovat celoročně, na severu se páří v březnu a v dubnu. Samice je březí 60–70 dní, pak v doupěti porodí 2–4 koťata. V 10 dnech věku otevírají oči, ve 23 dnech začnou jíst maso. Doupě opouští asi po měsíci. V zajetí se stává, že samice, pokud je vyrušována, může svá mláďata zabít. Přijde-li kočka o koťata, může mít v jednom roce ještě další vrh. Bengálské kočky dospívají v 18 měsících věku, v zajetí může samec dosáhnout pohlavní dospělosti od 7 měsíců, samice od 10 měsíců – u ALC, které chováme, tomu tak není. Zhruba v roce se samec Max pářil se samicí Herou a nic z toho nebylo. V zajetí se mohou dožít až 13 let.

Často jsou loveny kvůli krásné kožešině, kromě člověka je jejich přirozeným nepřítelem levhart. V Česku najdeme v Zoo, nebo u soukromých chovatelů kočky bengálské a nebo poddruhu kočky krátkouché.

V Cites jsou tyto kočky – šelmy uvedeny jak málo dotčené

CITES:

 Zvířata uvedená v seznamu CITES – Washingtonské konvence, tj. úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, musí být registrována a musí být dovezena za stanovených pravidel. Ohledně této otázky je potřeba se obrátit na Ministerstvo životního prostředí, do jejíž oblasti působnosti tato problematika CITES spadá.

• Chovatelem druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči může být fyzická osoba starší 18 let nebo právnická osoba. Je-li chovatelem právnická osoba, pak musí stanovit osobu starší 18 let, které bude svěřena péče o zvíře.

• K chovu zvířete vyžadujícího zvláštní péči je potřeba povolení krajské veterinární správy příslušné podle místa chovu zvířete.

• Žádost o povolení k chovu musí obsahovat: – identifikační údaje žadatele a místo chovu na území České republiky, – druh a počet chovaných jedinců a způsob jejich trvalého nezaměnitelného označení, týká-li se žádost chovu zvířete, které musí být takto označeno, – stručný popis chovu a jeho vybavení, – souhlas odpovědné osoby s prováděním kontroly chovaného jedince nebo skupiny jedinců, dále míst a zařízení, v němž jsou tato zvířata chována, a jiných prostor, které jsou s chovem spojené (např. prostor pro skladování krmiv).

• Povolení k chovu druhu zvířat vyžadujícího zvláštní péči se vydává na tři roky a může být na písemnou žádost prodlouženo.

• Krajská veterinární správa, která povolení vydala, je povinna alespoň jednou za rok provádět dozor nad dodržováním podmínek chovu. Záznamy o provedené kontrole uchová po dobu pěti let.